Co jsou domény prvního řádu nebo subdoména a jak koupit doménu?

Každé zařízení, které je připojené k internetu, má vlastní číselnou adresu, tzv. IP adresu (od Internet Protocol). Ale upřímně, vážně byste si pamatovali, že máte do adresního řádku ve vašem prohlížeči zadat např. 142.251.36.110? Ještě horší by to bylo v případě IPv6, tam bychom mohli zadávat třeba 2a00:1450:4014:80f::200e. Není jednodušší zadat prostě www.google.com?

A právě proto máme domény, kterým se bude dnešní článek věnovat. Pro snažší zapamatování má totiž každá webová služba nebo server snadno zapamatovatelnou adresu, tzv. doménu. Domén je však několik řádů, můžeme kolem nich narazit na různé termíny, zkratky a člověk, který se v problematice nepohybuje, se tak může ztrácet. Věřím, že po přečtení tohoto článku se v ní budete orientovat i vy a až budete kupovat doménu, tak vás při registraci webové domény vás nic nepřekvapí.

Začneme tím nejzásadnějším. Co to jsou to ty jednotlivé řády? Ono to není nic složitého. Vlastně stačí si adresu rozebrat odzadu na části oddělené tečkami. Vezměme jako příklad adresu tohoto webu (https://www.vrbacky.com). Doména prvního řádu je to za poslední tečkou, tedy „.com“. Často se označují jako doménové koncovky. Technicky řečeno je to nejvyšší úroveň v hierarchii doménového systému, proto se jí říká i doména nejvyššího řádu (Top-Level Domain – TLD). Většinou označuje zemi, oblast zájmu nebo typ organizace. Na nastavování a dodržování pravidel jejich registrací dohlíží speciální organizace známé jako registrátoři označovaní též jako Network Information Center (NIC). Například správce domény .cz je organizace cz.nic.

Doména prvního řádu označující nějakou zemi nebo území se nazývá národní doména. Můžeme je vidět i pod zkratkou ccTLD (Country Code Top-Level Domain). Pro nás je nejznámější „.cz“, což je národní doména České republiky, je jich ale celá řada. Třeba národní doména USA je „.us“, národní doména Švýcarska „.ch“, Německa „.de“ atd. Jejich registrace nemusí být vždy vázaná na konkrétní území. Někdy se používají i pro svůj jiný význam. Tředa adresa mé oblíbené aplikace na vytváření poznámek je obsidian.md, přestože nejde o aplikaci z Moldavska (ccTLD .md). Majitelé stránek odkazují na typ souborů, který aplikace používá, tzv. markdown.

Ostatní domény prvního řádu se označují jako generické (gTLD – Generic Top-Level Domain) a označují různé typy subjektů či organizací. Doména .com je např. spojována převážně s komerčními subjekty, .org s neziskovými organizacemi, .net se síťovými službami. Některé domény mohou poukazovat na konkrétní typ webu (.shop pro obchody, .blog atd.) nebo organizace (.aero pro letecké společnosti, .museum a .gallery pro muzea a galerie). Je pak věcí registrátora, zda bude omezovat, kdo si tento typ domény může pořídit.

Kdyby někoho zajímal seznam domén prvního řádu, je dostupný na Wikipedii. Najdete v něm generické domény i národní domény států.

Doména druhého řádu (Second-Level Domain – SLD) je z pohledu člověka, který chce provozovat webové stránky, asi to nejdůležitější. Je to ta část, která je před doménou prvního řádu a obvykle identifikuje danou organizaci, firmu nebo jiný subjekt. V adrese tohoto webu (https://www.vrbacky.com) je to tedy to „vrbacky“. Adresa nemůže obsahovat mezery, takže se většinou nahrazují pomlčkami (moje-domena.cz).

Při jejím výběru je dobré zvážit, k čemu ji budete potřebovat a jakou doménu si přesně vyberete. Měla by vhodně popisovat náplň webu (zaměření, jméno firmy nebo majitele apod.) a měla by být snadno zapamatovatelná pro ty, kteří na web půjdou přímo zadáním adresy.

Zajímavá kapitola je použití domén druhého řádu pro optimalizaci pro vyhledávače (Search Engine Optimization – SEO). Ve starších materiálech se můžete dočíst, že tzv. klíčová v adrese mohou pomoct při hodnocení vyhledávači. To určitě byla pravda, byť už roce 2011 Matt Cutts v youtube kanálu Google Search Central zmínil, že chtějí snížit váhu, kterou klíčová slova v doméně mají (původní video v angličtině). S rozvojem pokročilých algoritmů hodnocení stránek vyhledávači v posledních letech jejich vliv významně poklesnul a dobře zapamatovatelná značka a doménové jméno budící zájem a důvěru je mnodem důležitější.

Pokud víte, jakou doménu byste chtěli, je potřeba si ji zaregistrovat. Není to nic složitého. Domény druhého řádu mají také své registrátory. I v České republice je celá řada firem, které vám nákup domény zprostředkují. Bližší informace se můžete dočíst níže na této stránce v kapitole „Jak koupit doménu?„.

Když si budete registrovat doménu druhého řádu, často v parametrech najdete údaj, kolik si u domény můžete zřídit tzv. subdomén. To je další část jména domény, která je od domény druhého řádu zase oddělena tečkou.

Subdomény se často používají jako způsob, jak rozdělit obsah na koupené doméně druhého řádu do několik oddělených částí. Kdybych chtěl např. na své zaregistrované doméně https://www.vrbacky.com provozovat i web věnovaný turistice, můžu si zřídit doménu třetího řádu a mít i web s adresou https://vyrazime-do-prirody.vrbacky.com.

Výhodou takového řešení je to, že zřízení domén třetího řádu je zpravidla zdarma. U některých hostingových programů i v neomezeném počtu. Na své doméně tak můžete provozovat webů celou řadu. Pokud ale chcete doménu, která vás má reprezentovat, vždy je lepší jít cestou domény druhého řádu. Bude se lépe pamatovat a určitě by vás mrzelo, kdyby si doménu se jménem vaší firmy zaregistroval někdo jiný.

Určitě jste si všimli, ze adresa domény třetího řádu nahrazuje ono „www“ v původní adrese. Co to tedy to „www“ vlastně je? V podstatě je to doména třetího řádu, která se používá pro označení webového serveru a tedy hlavní domény. U většiny webů se dostanete na stejnou stránku, pokud použijete adresu s „www“ nebo bez něj. Schválně zkuste www.vrbacky.com a vrbacky.com. V obou případech skončíte na stejné adrese.

Některé weby používají subdomény na rozdělení jednoho webu na víc logických celků. Třeba na různé jazykové varianty (cz.moje-domena.cz a en.moje-domena.cz). To ale není dobrá praktika z pohledu optimalizace pro vyhledávače. Ty totiž mohou hodnotit web na doméně třetího řádu jako úplně jiný web a sami si tak snižujete hodnocení vašich stránek. A kdo by nechtěl být ve výsledcích vyhledávání na webu co nejvýš ;-)? Spíše je lepší rozdělit web do adresářů (www.moje-domena.cz/cz, www.moje-domena.cz/en apod.).

To „https://“ na úplném začátku už vlastně není označení domény, ale neodmyslitelně k ní patří. Byť dnes už tuto část adresy prohlížeče běžně skrývají. Je to označení protokolu, pomocí kterého komunikují webové servery s klienty, jako jsou i webové prohlížeče. Dříve se běžně používal protokol HTTP (HyperText Transfer protocol). Jeho komunikace však není šifrovaná, takže ho již téměř kompletně nahradila jeho zabezpečená forma HTTPS.

HTTPS (HyperText Transfer Protocol Secure) používá pro přenos dat šiforvání TLS (Transport Layer Security) nebo jeho předchůdce SSL (Secure Sockets Layer). Komunikace je díky tomu bezpečnější a není tak snadné data zachytávat a manipulovat s nimi. Že je šifrovaná komunikace žádoucí si uvědomují i vyhledávače a penalizují stránky, které nekomunikují přes zabezpečený protokol. Že konumikujete zabezpečeně poznáte většinou pomocí ikony v adresním řádku, kde se zobrazí např. zámeček nebo v prohlížeči Chrome od roku 2023 nová ikona nastavení.

Koupit doménu je snadné. Stačí zvolit dobrý název, vhodnou doménu prvního řádu a doufat, že tato kombinace již není obasezená. Zbytek je vlastně obyčejný nákup v eshopu. Posuďte sami:

Jak píšu jíž v úvodu, pro začátek je důležité si vybrat dobré doménové jméno, které bude reprezentovat váš web. K tomu vyberte i vhodnou doménu prvního řádu. Pokud budete používat doménu jako prezentaci značky, je určitě dobré zvážit i to, na jaké klienty budete cílit. Národní doména země, kde hodláte podnikat, může vzbuzovat větší důvěru. Generická doména zase může ukazovat na vaše mezinárodní zaměření. Některé domény jsou navíc tematické. Proč si pro web s vtipy nezaregistrovat doménu .fun, pro prezentaci uměleckých děl .art nebo jako vývojář doménu .dev?

Najděte si registrátora, tedy firmu, která vám doménu zaregistruje. Firem je na trhu spousta, takže je z čeho vybírat. Zaměřte se na spolehlivost, kvalitu zákaznické podpory a cenu. Já osobně pro registrace využívám českou firmu WEDOS. Mají dobré ceny domén a s funkčností jsem neměl nikdy problém.

Na webu registrátora vždy naleznete nástroj, pomocí kterého před nákupem ověříte, že je vaše zamýšlená doména volná. Pokud ne, nedá se nic dělat. Buď zvolíte jinou doménu prvního řádu, upravíte doménu druhého řádu nebo se můžete pokusit oslovit majitele stávající domény, aby vám ji prodal. To se ale může dost prodražit ;-).

Je to nákup jako každý jiný. Registrátor bude potřebovat vaše osobní údaje, případně poptá, zda chcete k doméně i webhosting. Pak už zbývá jen zaplatit doménu na vybrané období a hotovo. Gratuluji, doména je vaše!

Abyste mohli vytvářet webové stránky, potřebujete i nějaké místo, kde budou uložené a dostupné pro návštěvníky. Tomu se říká webhosting. Nejjednodušší je pořídit sdílený webhosting u vašeho registrátora domény. Další práci totiž udělá za vás. Rovnou vám nastaví DNS záznamy tak, aby vaše nová doména ukazovala na místo, kde budete vytvářet váš web. Pokud ale chcete, můžete pro hosting použít i jinou firmu než tu, kde máte doménu zaregistrovanou. Jen si pak musíte některé záznamy nastavit sami.

Nejčastěji získáte od poskytovatele hostingu názvy tzv. nameserverů, které nastavíte v DNS záznamech u registrátora domény a je hotovo. Já sám např. využívám s dobrými zkušenostmi sdílené hostingy poskytovatele chemicloud a jsem velmi spokojený. Problematika webhostingu je ale na samostatné povídání. Určitě se mu budu v budoucnu věnovat.

Poplatek za registraci domény se liší podle domény prvního řádu, kterou chcete použít. U řady registrátorů můžete narazit na slevové akce a nabídky na akce nabízející domény levně. Slevy jsou ale většinou na omezené období, tak pozor. Po jeho vypršení se může prodloužení solidně prodražit, protože registrátor bude požadovat plnou cenu bez slevy. Určitě je při registraci dobré zvážit cenu bez slev.

Může. Ale i to má nějaký ten háček. Pokud si ale u některého z poskytovatelů webhostingu pořídíte některý z jeho tarifů, často může být registrace domény zdarma. Jen je výběr domén prvního řádu většinou omezený a registrace je jen na omezené období. Třeba jeden rok.

Občas můžete potřebovat převést svou doménu druhého řádu k jinému registrátorovi. Tomu se říká přeregistrace domény. Ani tady se nejedná o nic složitého. Většinou lze u vašeho stávajícího registrátora požádat o autorizační heslo. To vám pak přijde na emailový kontakt, který jste uvedli při její registraci. Pomocí tohoto hesla u nového registrátora zažádáte o přeregistraci a za chvíli je hotovo.

Jen je potřeba dávat pozor na specifika převodů některých domén. Např. doménu s národní doménou .cz převedete bez problémů, ale u domén s koncovkou .com musíte o rok prodloužit registraci. Peníze vám nepropadnou, ale musíte ji prostě koupit ještě na rok.

A jak to tedy funguje? Jak to, že web, terý má nějakou číselnou adresu, můžu zobrazit pomocí snadno zapamatovatelné lidsky čitelné adresy? Protože existuje Domain Name System (DNS). Zjednodušeně řečeno se jedná o systém serverů, který funguje jako hodně rychlý telefonní seznam.

Když v prohlížeči zadáte čitelnou adresu, váš počítač se na pozadí zeptá DNS serverů, jaká číselná IP adresa té čitelné odpovídá a získanou IP adresu pak váš počítač použije pro komunikaci s cílovým serverem. Vlastně to není zas tak složité. Více se můžete dozvědět v mém příspěvku věnovaném DNS.